Na počátku bylo slovo… Regrese

Na počátku bylo slovo… Regrese. 

Zdá se neuvěřitelné, že od mého úplně prvního kontaktu s regresí, uběhlo již 25 let. Tehdy to bylo jen teoretické setkání na bázi zvědavosti. Dostal se mi do rukou článek na téma regresní terapie a mnou už tenkrát projížděl onen zvláštní, zajímavý pocit, jaký zažívám při každé terapii. Ať už své, nebo když regresi vedu.

Zajímavé ( i když… vážně?) jak si obvykle pamatujeme pocity, ale to reálné, co se kolem toho dělo, máme zkreslené. Například v tomto případě si jasně pamatuji ono vnitřní vzrušení, zvědavost a chvění, ale o čem jsem četla přesně, to si z žádného článku, který se mi dostal do rukou, nevybavuji. 

Bohužel svůj zájem jsem tehdy nikterak nerozvíjela a dál plula svým životem. Jak už to tak bývá, sbírala jsem cestou mnohé zkušenosti, které určitě nepatří mezi ty nejpříjemnější. Byť s odstupem času jsem za ně ráda, protože se staly součástí mého vnitřního bohatství. Díky všem svým prožitkům, tak mám opravdu zkušenost takřka s každou situací, se kterou za mnou klienti přichází.

Kudy kam?

Doba Tenma

Té době, kdy jsem hnízdila a hledala samu sebe, říkám doba temna. Ona taková opravdu byla. Od svého nitra jsem byla úplně odstřižená, a od svého ženství ani nemluvě. Kdyby mi někdo tehdy položil otázku, “Co je to ženství?”, asi bych ani nerozuměla vyřčenému slovu a myslela si, že na mne mluví cizí řečí. A vlastně to tak i bylo. 🙂

Když už jsem byla zahnaná do nejtemnějšího kouta a viděla kolem sebe jen tmu a zmar, probleskla mým nitrem ona vzpomínka na můj zájem z dob dospívání. Bylo to jako záblesk hvězdy uvnitř mne samotné a já jej zahlédla. A co víc, vyslyšela jsem onen pocit a začala pátrat po regresní metodě. Navrátil se zpět můj zájem a já našla naději.

Tolik otázek…

V hlavě se mi honilo nespočet otázek. “Bude to bolet?” “Jak to celé probíhá?” “Budu se umět uvolnit?” “Co když to nepůjde a ukáže se, že jsem nemožná?” “Co když se nikam nedostanu?” “Minulé životy neexistují, to je přece nesmysl!” “Co když se přeci jen někam dostanu ale už se nevrátím?” “Co když moje duše někde uvízne?” Atd… Těch otázek bylo opravdu hodně.

Na úvodním sezení, které je takové seznamovací, jsem dostala většinu odpovědí, ale pamatuji si velmi dobře, že né všechny jsem skutečně slyšela a vnímala. Zůstal ve mne pocit zvědavosti a zároveň také trémy. Taková zvláštní směs pocitů, při kterých jsem se na jednu stranu těšila a na druhou stranu děsila samotné terapie.

Vydala jsem se tedy na svou první regresní terapii. Dozvěděla jsem se o sobě, že jsem opravdu v napětí, protože uvolnit se mi moc nedařilo. Přílišná očekávání a představy mé hlavě a tělu nedovolily se uvolnit a tak jsme udělaly regresi v rámci průřezu doby od dětství až po tehdejší současnost.

Začátky pochopení a uvolnění

Při druhé regresi se už dařilo lépe, protože jsem věděla, jak terapie probíhá a dovolila jsem si se více do procesu uvolnit a odevzdat se vedení. A přišlo mi fascinující uvědomění. Došlo mi, že mé dětství jsem z velké části “přežila” díky tomu, že jsem se nějak intuitivně regresila sama.

Začal kurz…

To pro mne bylo opravdu úžasné zjištění – “Tak já tu metodu vlastně znám už od narození” a to mne motivovalo k tomu, abych se přihlásila na kurz regresní terapie. Kurz byl úžasný, vedený mou velkou učitelkou, plný překvapujících zjištění. Cílem základního kurzu nebylo hned začít regresit, ale hodně na sobě tzv. “zamakat”.

Na kurzu jsem se přihlásila jako dobrovolník k ukázkové regresi, což Vám povím, byla jízda. Vybrala jsem totiž dost těžké téma úmrtí dítěte. No vybrala, nadhodila jsem jej jako možnost a mé spoluputující téma zaujalo.

Začala regrese a po nějaké době v terapii jsem se dostala poprvé i do minulého života. Byl to nářez, ale o tom třeba jindy, teď k tomu jen povím toliko, že z mé ukázkové regrese vyšla hluboká úcta a pokora k této metodě. Bylo to poučením pro všechny přítomné. Naučili jsme se ctít regresi jako silnou metodu a ujasnili si, že její vedení není pro každého.

Mně ale metoda svou hloubkou a silným účinkem naprosto uhranula. Regrese totiž není primárně určena pro výlety do minulého života, jak se mnozí mylně domnívají. Minulé životy jsou spíše třešnička na dortu a jsou vhodné spíše pro pokročilé lidi, kteří už na sobě pracují. Podstatné je ji využívat pro traumata současného života.

A tak jsem studovala dál a dál a těžila ze svých životních lekcí. Čerpala, nebo spíše doslova hltala, každý vjem, každou informaci o úspěšném vedení, o tom jak regrese funguje, co otevírá, zdokonalovala svou trpělivost a nacítění se na klienta.

„Ty jsi jak pes, chytneš stopu a nepustíš, jsi první komu se povedlo mne do regrese dostat.“

Když regresím, obvykle vidím, co klient/ka. Dokážu se nacítit a pokládat právě ty otázky, které vedou k rozuzlení, nikoliv k ještě většímu zacyklení. Umím se držet toho správného. Občas si při vyprávění o regresi vzpomenu na mého kolegu z kurzu, kterého jsem tehdy cvičně regresila. 

Řekl: “Ty jsi jak pes, chytneš stopu a nepustíš, jsi první komu se povedlo mne do regrese dostat.” A bylo to opravdu tak. Hrál tenkrát na mne tak trochu komedii a vymýšlel si. V jeden moment jsem mu řekla, že už by stačilo to představení a teď půjdeme opravdu tam, kam  je třeba. 

Byl trochu v šoku a překvapený a do regrese se skutečně dostal. Pochopil, že do té chvíle při dřívějších terapiích vlastně v regresi nebyl a byl moc rád, že se mi povedlo jej zvládnout, neb jeho potíž se v tu chvíli uvolnila.

Dnes už sama regrese učím a dělá mne to doslova blaženou. Tolik mne baví učit a předávat zkušenosti. Učím i taroty a brzy otevřu i školu numerologie. Učit regrese mohu s laskavým svolením mé učitelky a jdu v jejích šlépějích, které vím, že jsou opravdu funkční. Vnáším do toho i své postřehy, protože jak vidíte z mého blogu, metod používám více, ale co je funkční, netřeba předělávat.

Regrese jako životní láska…

A co na regresích tak miluji? Z mé zkušenosti je jednou z mála metod, která jde do opravdové hloubky. Nutí člověka odprožít si uložené emoce a díky tomu se jich zbavit. Pro představu říkávám – “Když máte bobek a ten bobek namalujete na růžovo, stejně bobkem zůstane. Jen má hezčí barvu.” 

A stejné je to s emocemi. Emoce už ze své podstaty nelze ze sebe dostat jinak, než prožitkem. Prosím, nechápejte mne ale špatně. Neznamená to, že jiné metody nemohou pomoci, ale tato skutečně řeší to nejhlubší s plným uvědoměním.

„Považuji ji za dar od boha a baví mne sledovat pokroky mých klientů a klientek.“

Navrací se pocit štěstí

Je to taková radost vidět, jak se navrací lesk do očí. Jak se ty hromádky zacyklených emocí pomaličku rozplétají a spolu s tím se v podstatě doslova narovnávají i vlastníci těch hromádek. Často jsem svědkem zahrbených lidí, kteří se postupně svého hrbu zbavují a svá záda narovnávají. Chodíc po světě s koutky čím dál častěji více nahoru, než dolu.

Vždy, když se regrese povede, člověk září a je viditelně uvolněný, šťastný a jeho srdce je více otevřené k lásce k sobě i ostatním. A to je důvod, proč jsem se na tuto cestu vydala.

Nebudu Vám lhát, není to vždy snadné. Mnohdy je ta cesta dost komplikovaná a těžká, ale přesto je pro mne štěstím a hlavně ctí, každému, kdo o to požádá, pomoci jak nejlépe umím. 🙂 <3

Život mi dal velký dar zkušenosti, díky které jsem rozvinula schopnost trpělivosti, vhledu a empatie. Postupem času jsem pochopila, že mou velkou vášní a láskou je pomoc lidem uzdravit jejich bolavou duši a k tomu mám několik nástrojů v podobě různých metod. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.